Výkřik do tmy

Blíží se to tu ke konci a já nechci odjet! Panejo! To je jako kdybyste brali dítěti dudlik. Ne a ne a ne!

Tak, to byl emocionální výlev pro dokreslení dojmů, jak si tady žiju. :-)

Už pracuju na dalším příspěvku, protože minulý týden a víkend byl mimořádně výživný!

When Lubbocks gettin nastyyy

S jarem tady došlo na zkracovaní kalhot opět na short shorts a na to, že nám uz zbývá jenom jeden malý ukrutně krátký měsíc školy a všechno, čím člověk žil, se najednou stane minulostí. Teda zbudou vzpomínky a kamarádi všechno to ostatní, jasně, ale tahle část života už nebude reálná a skončí. Jestli se mi vyvede můj plán do budoucnosti, za nějaký rok tu budu coby dup, pravděpodobně v Dallasu, ale už to zase bude o něčem jiném.

To je taky důvod, že se mi nic nechtělo psát. :-)

Navíc mi v mezi zuby pořád skřípe písek. :-)

Lubbocká specialita měsíce dubna jsou totiž písečné bouře. Vítr fouká hodně silně, barva oblohy se změní ze sytě modré na vyblitou pískovou a není radno vycházet ven bez slunečních brýlí, anebo jakýchkoliv brýlí, protože dostat písek do kontaktních čoček je bolestivá zkušenost. Au.

Kamarádka Paige nahrála na facebook fotku, jak to vypadá, když fouká vítr. Už nemají trávu okolo domku, ale jenom písek. Písek a písečné duny. :-) Texas je úžasný! :-)  

Zbývá mi tedy měsíc, pak udělám levou zadní posledni americké zkoušky (hahaha, levou zadní, ještě si to rozmyslím), pak přijede dvojice cestovatelu, já se k nim přidám a budeme měsíc cestovat ku západním pobřeží USA a zase zpátky do Lubbocku, a pak definitivně zpět do Čech.

Tudíž, dámy a pánové, já si jdu užívat čas tady zase na plné pecky. Tak jak to dělám celý rok. :-)

Jak to jde?

Jde to, nějak. Nepsala jsem dlouho, ale nestálo to za zmínku. Spousta věcí se samozřejmě změnila, ale ne že by se mi o nich nějak extra chtělo psát. Momentálně nevím, jestli tady přes léto zůstanu, jestli tady chci zůstat a podobně. Poslední tři týdny jsou poměrně psychicky náročné. A jestě chvíli to asi potrvá.

Takže jestli to čtete, tak pojďte pak na skype a brnkeněte mi, to mi udělá velkou radost! :-)

Všichni studenti tady odjeli na Spring Break, já jsem dostala práci v knihovně, a tak teď pár dní v týdnu budu pracovat. Mám celý byt pro čtyři holky pro sebe, ale problém je v tom, že jsem tu celý týden jenom a jenom a jenom sama.

V knihovně mi pod rukou denně projdou tisíce knih. Zjistila jsem, že bych nejradši u všech zjišťovala, co to je a o čem to je. No uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

 

Jinak se stále dějí neuvěřitelné věci, jako ostatně vždycky. Žádný div.

 

S koncem února přišlo jaro a všechno už tu kvete, vypadá fotogenicky a slečny už zase nosí ty velice krátké šortky. Ne že by mě to nějak bralo, ale je to dobrý indikátor toho, že už nastává ...no, počasí, kdy asi nebude sněžit, hahahaha. :-)

Zase něco o počasí...

Jenom malá poznámka.

Už jsem dneska zase chodila venku v triku a sukni. Člověk by se hnedka opaloval. Modrá obloha, celý den žádný mráček, nádhera. Dneska jsem si vzpomněla, jak normálně každý rok alespoň půl roku mluvím chraplákem nebo vůbec nemluvím a tady se mi to stalo akorát jednou v létě. 

:-)

Spokojenost veliká!

Malé resumé na melancholickou notu

Už jsem v Texasu nějakou chvíli, dá se říct. Něco kolem půl roku, šesti měsíců. :-) S hrůzou jsem si uvědomila, že bude půlka února, že se mi přiblížily první zkoušky, že zatim nechci jet domů a že zima tady je reálná věc. Brrrrr. Včera se zase ochladilo během dne z tepla do mrazu. Nic moc, uz přes týden tady vládnou velice nevlídné teploty. Sem tam se stihly vystřídat s teplotami okolo +20 stupňů C, ale teď už máme zase -15 C. To znamená, že by zítra neměla být otevřená škola do nějaké dopolední hodiny. :-)
Vzhledem k tomu, že mám ale školu ve středu až od půl třetí odpo, to na věci pro mě nic nemění. Bohužel.

Nový semestr je v něčem docela nový, spousta věcí zůstává, ale přecijenom celoroční pobyt je jiný než semestrální. Druhý semestr je dost jiný.

Momentálně se snažím sehnat práci na léto, to je takova komická historie. Beru vlastně cokoliv, jen to musí být v blízkém okolí a ideálně ve vesnici Plains. Což rozsah možných pracovních příležitostí značně snižuje. Ale kamarádi mi slíbili, že mi přinejhorším něco najdou. Nabízí se možnost vinice anebo pěstování bavlny a buráků. Anebo kancelářská práce v Levellandu, kde pracuje jedna česká kamarádka. Ale to bohužel ještě vůbec není jisté. Bude to ještě legrace. A největší legrace je, že jsem se ještě nezeptala přítele, jestli u něj můžu přes léto bydlet. Haha! :-)

Přeju hezký den a sobě dobrou noc!

SNÍH!

A jen co jsem dopsala minulý příspěvek, koukla jsem ven a ono sněží! Opravdu pravdicky sněží! V Lubbocku sněží!

Mám ohromnou radost, to abych šla postavit rychle sněhuláčka. :-)

Počasí se vyčasí!

Ráda bych udělala malou poznámku k počasí v Texasu. Je totiž úchvatné.

 

Alespoň tedy v několika ohledech. Nejlepší lék na nervy a špatnou náladu je totiž modrá obloha a sluníčko. Nebo na mě to tak alespoň působí. Od mého příjezdu na začátku ledna byl jeden zamračený den. Vůbec se mi to nelíbilo, ale naštěstí se to už také od té doby neopakovalo. Pořád je jako vymeteno! Nádhera!

Přes den tu máme krásných cca 20 stupňů tepla, ale jak zapadne slunce, začne všechno docela rychle vychládat a v noci mrzne až praští. Každopádně ve dne chodím v mikině a někdy jenom ve tričku. A někdy je to vážně na opalování. 

 

Vážně mi to počasí prospívá, byť někdy mi to nejde do hlavy, když ptáci zpívají a já si připadám jako na začátku léta.

 

A třeba se mi také líbí San Francisco a jeho roční průměr teplot kolem 18 stupňů Celsia...mmmm!

 

Nedá se to tedy srovnávat s tím, co mi dneska psal kamarád Guillaume z Kanady, že už tam mají pořádných -30 stupňů Celsia. Auta nestartují a nikomu se nechce ven. Nedivím se! :-)