Konečně jsem se dostala tak daleko, že jsem si vytvořila blog. Tudíž kdo zrovna máte čas, můžete se pokochat tím, o co se tu s Vámi podělím. Na ostatní se mě můžete zeptat. Třeba jak se mám a tak, když to neudělám dřív já. :-)
Není tomu dlouho, co jsem se stala studentem ČVUT a je tomu ještě kratší doba, kdy jsem se i já stala mezinárodním studentem. Texas Tech University v Lubbocku byla jasná volba. Zvláště pro člověka, co nikdy vlastně nechtěl studovat v USA, nemá řidičák a nikdy si o Amících nemyslel zrovna nic pozitivního.
Nemohla jsem si vybrat líp!
20. srpna 2010 jsem přeletěla prvně velkou louži a po příliš mnoha hodinách letu a přestupů jsem se objevila na letišti v Lubbocku, kde jsme se po dlouhé době zase setkali s Honzou, který tam na mě zrovna náhodou čekal. Že jsem opravdu jinde jsem poznala, když jsem se prvně nadechla lubbockého vzduchu a sedla si do auta, které svým prostrorem jasně dalo najevo, že jsem tu. Amerika!
Od té chvíle se začala rozvíjet moje texaská veselohra.
Jsem tady teď krátce přes měsíc, dovedla jsem si tady uříznout už párkrát pořádnou ostudu, podařilo se mi dokonce trochu se učit na písemky a na neustálé a otravné a sem tam zábavné domácí úkoly. Poměrně dobře jsem se zabydlela. Jak už jsem pošahaná, sepsala jsem si do detailu svoje cíle a vypsala si semestr, stejně jako v Praze, až mě to pobavilo a vyděsilo zároveň, co to zase vyvádím. Respektive spíš to děsí moje kamarády, jelikož to visí vylepené v mém pokoji a očividně na to nejsou zvyklí. Mně to takový problém nedělá. :-)
Jak už jsem psala, jela jsem sem prakticky bez očekávání. Všechno se sbíhalo moc rychle a já ani neměla čas nějaká očekávání si vytvořit. O to lepší začátek i pokračování začátku mě čekalo.
Díky Plóďovi byl začátek vskutku excelentní. První víkend na "vesnici" v Plains u Plódi se vydařil. Seznámila jsem se s několika budoucími kamarády, pochopila jsem význam termínu White Trash party a následkem toho mě druhý den (první den Orientation Weeku) neuvěřitelně bolela hlava. Celý den. Ale tak to má být. :-)
Užívala jsem si pocit, že pro mě někdo připravil Orientation Week ve škole. To byl konečně pocit vidět to z druhé strany!
Pomalu jsem si zvykala na prostředí univerzity, které je a bude mým domovem na jeden rok, a na všechny ty speciality, co dělají Ameriku Amerikou.
Ale pořád mě tady dovedou pořádně překvapit. Ale o tom příště. :-)
Kurz pravé texasštiny si dáme také příště. Bylo by toho moc na začátek.
Co mě docela překvapilo je to, že v Texasu bylo poměrně hodně přistěhovalců z Čech a Německa. Spousta lidí je tady proto docela nadšená, když řekneme, že jsme z České republiky, jelikož mnoho Amíků má nějakého předka Čecha. To možná přeháním, ale potkáváme se s tím docela často. :-) Asi nejlepší takový příklad nám poskytla prodavačka ve Starbucks, která poté, co jsme s klukama řekli, že jsme Češi, naprosto přestala vnímat, že možná nejsme jediní zákazníci a asi deset minut si s námi povídala, jak je to úžasné, že jsme tady, než přišla na to, že tam za námi jsou další kávy koupěchtiví lidé.
První víkend po začátku školy v Amíkově jsme jeli s Honzou (Plóďou) na výlet do Austinu setkat se tam s našimi kamarády Tomem a Matejem. Setkání to bylo ohromné. Pořádně jsme si náš slez užili. Všechno doladila večerně noční návštěva Austinské Sixth Street, která se se soumrakem proměnila v pěší zónu s tolika bary, že nám až oči přecházely. Tohle by v Lubbocku člověk nenašel.
Děkuju Vám, kluci! :-)
Mimojiné od toho víkendu nosím pravé kovbojské boty a košili a džíny. Chybí mi ještě klobouk a pořádná spona na pásek. Pak už budu cowgirl jako vyšitá. Kovbojské boty nosím často do školy, jelikož tam potom alespoň nemrznu od nohou, jelikož klimatizace v USA je mocná.
Myslím, že protentokrát jsem toho napsala až dost. Je toho spousta zábavného, co se děje a o co bych se s Vámi chtěla podělit. Tak zase příště. :-) Třeba o tom, jak jsem měla culture shock v supermarketu, jak jsem docela jasně pochopila, co že je to to PDA, proč jsme z kojota neudělali guláš a jak jsem pekla štrůdl a slanej koláč.
Žádné komentáře:
Okomentovat