Další nový týden!

Jak jsem si spočítala, jsem v USA už desátý týden. Do konce semestru pak zbývá už jenom 8 týdnů. Přivedlo mě to na myšlenku, že tady člověk absolvuje 16 týdnů chození do školy za jeden semestr...pááni!

Každý den se děje neuvěřitelné množství nových a nových věcí a vždycky vyvstává otázka, co je lepší dělat o víkendu, jestli to, to nebo to.

 

Víkend jsem opět strávila na texaském venkově v Plains. Stalo se to mojí oblíbenou víkendovou destinací už od prvního dne v USA, kdy mě Honza vyzvedl na letišti a dovezl mě do Plains, učil mě řídit truck na bavlníkové plantáži a vzal mě na moji první a poměrně legendární akci White trash party. Od té doby jsem se v Plains objevila poměrně hodněkrát na to, kolik jsem tady zažila víkendů. Vlastně přesně polovinu. 

Honza v pátek odletěl už zpátky do Evropy, ale nad víkendy v Plains nic není.

O víkendu mě pobavil kamarád Jeff, který nevydržel koukat na způsob, jak žehlím záclony, a rozhodl se ukázat mi, jak žehlí on. Potom jsme porovnávali, kdo žehlí rychleji. V mezidobí jsme popíjeli pivo se solí a já se pro obecné pobavení polila vodou ze žehličky. :-) 

No je to pravda, o víkendu jsem žehlila, vytírala podlahu, obecně uklízela a dobrovolně podstupovala podobně zábavné činnosti. Což je skoro k neuvěření.

Zároveň jsem ale v rámci výuky řízení motorového vozidla jezdila na traktůrku po vinicích a polích a docela jsem se vyřádila. Dostala jsem pití v plechovce (ani v tom nejošuntělejším traktoru nechybí místo na odkládání pití!), traktůrek s pavoukem a jeho sítí místo předního skla a snažila jsem se nepadat už do žádných příkopů jako kdysi na začátku mého pobytu v USA, kdy jsem v noci zapadla do příkopu a ráno nás až vytáhnul kamarád. O víkendu jsem se taky dozvěděla, co všechno je tady za jedovatá zvířátka. Překvapilo mě, že se tady vyskytuje černá vdova, potvůrka jedna.

Že se tu dá narazit na chřestýše, škorpiony, jedovaté pavouky a podobná zvířátka, to jsem věděla. Prolistovali jsme knihu o místních pavoucích a mně se potom vůbec nechtělo ven.

 

Ale včera se mi podařilo najít pampelišku, před týdnem jsem vyhrabala ze země mravkolva. Zároveň jsem se prošla po zahradě s ovocnými stromy a pekanovými ořechovníky a přidala jsem k tomu to ježdění mezi vinicemi. Paráda.

Že to není žádné vzrůšo? Ale je! Jen si představte, že nevidíte nějakou dobu třeba kopec - to pak i relativně malý kopec nebo skála udělá radost a příjemně překvapí. Stejně tak je to s pořádnými stromy.

 

 

Jdu se teď vrhnout na učení, zítra mám premiéru v prezentování před Amíky. :-)