Ano, je to tak, už se zase učím a nejlepší na tom je, že jen tak nepřestanu. A nepřestanu taky závidět klid ve škole našim zahraňákům v Praze. Tady jsem najednou student jako každý jiný Amík s tím rozdílem, že na pár písemek můžu mít slovník. Na některé slovník mít nemůžu a to je teprve zábava. Někdy nerozumím otázce, někdy odpovědím a zrovna dneska jsem se cítila poněkud vtipně, když jsem se ptala při písemce profesora (který mi nepovolil používat slovník při testu), co znamená ta odpověď a přitom, jak se tvářil, mi bylo jasné, že to je zrovna odpověď správná.
Dnes jsem absolvovala test, který Amíci většinou napíšou v průměru na 68 bodů ze sta. Já jsem v písemkách obvykle tak deset bodů pod průměrem. Ale nedivím se tomu, jelikož formulace otázek i odpovědí bývají dost zákeřné a já nedovedu někdy rozpoznat rozdíly ve významu slov, jelikož mi přijdou totožné, ačkoli očividně správná může být jen jedna odpověď.
Zároveň mě dnes pobavila testová otázka pana profesora Šprýmaře z hodiny Operačního Managementu, která zněla na způsob: "V čem jsem se v hodině mýlil". Docela přesně vím, že správná odpověď byla: "V preferencích lidských chutí - v Texasu (specifikace na jeden sportovní klub v Amarillo) dávají přednost kuřecímu před rybou". Myslel samozřejmě texaské chutě. A tím spíš se divím, že to maso bylo kuřecí a ne hovězí. Naprosto mě zmátl. Asi jsem stále ve fázi povrchního poznávání americké kultury. :-)
Lidé tady milují příběhy ze života. A tak se učíme o tom, jak kdo kdy co kde provedl a co se mu následkem toho stalo a kdo mu pomohl dostat se zpátky na nohy. Případně kdo koho potopil. Většinou jsou to dojemné příběhy, dojáky.
Když jsem před nějakým týdnem, ještě poměrně na začátku, zavítala s kamarádkou a její rodinou na kovbojský festival, poměrně mi zatrnulo, když tři z pěti lidí mluvících na pódiu se jeden po druhém rozbrečeli. Potom si pustili americkou hymnu, chytili se za srdce, zapěli a prožili si tu chvíli, kdy každý Američan nehnutě stojí a myslí na to, jak miluje Ameriku a hlavně tu svoji specifickou americkou svobodu. :-)
Každopádně rodina mojí kamarádky vypadala poměrně překvapeně po tomto vystoupení stejně jako já. A to jsou z Texasu, asi hodinu jízdy od Lubbocku.
Zítra mě pro změnu čeká další test, abych toho neměla málo. Jdu se učit, abych i já potom nemusela uronit slzu za nedobrý výsledek.
Žádné komentáře:
Okomentovat