Záplavy

Už si nedělám legraci z toho, proč je dobré koupit si v pustém Texasu holínky. Dneska jsem to pocítila na vlastní chodidla.

Šly jsme s kamarádkou z Litvy na večeři do jedné moc příjemné a útulné jídelny na kampusu. Všechno probíhalo více než příjemně, krásně jsme se nadlábly ve stylu all-you-can-eat, završily všechny chody dvěma dortíky a pořádnou zmrzlinou.

Když jsme se odvalovaly zpátky na koleje, čekalo nás u vchodu překvapení. Kolem postávalo hodně děvčat a všechny měly holínky a pršipláště nebo deštníky a žádné se moc do toho slejváku venku nechtělo. My jsme jako správné exchange studentky neměly nic z toho (já mám sice holínky a navíc na podpatku, ale tou dobou byly bezpečně na koleji). 

Každopádně jsem si vyhrnula džíny, sundala si boty, dala si je pod bundu a vyrazily jsme.

Kamarádka to neměla daleko, zatímco já jsem si vychutnala cestu přes celý kampus. :-)

Mám docela ráda chození v dešti, akorát byla zima a brzy přišla pořádná bouřka s blesky přes celou oblohu. 

Ulice kampusu se dokonale zalily vodou. Všechny silnice se staly dlouhým jezerem s vlnami a auta dokonale roztřikovala vodu kolem. Do toho přitom na západě ještě svítilo slunce a vzduch měl žluto šedivou barvu, do všeho se přidala i dvojitá duha.

Když jsem dobíhala na koleje (tou dobou jsem už opravdu spíš běžela), obloha se celá zatáhla, slunce už zapadlo a bouřka začala pořádně řádit.

Připomnělo mi to bouřku v Budapešti v létě před třemi nebo čtyřmi roky, kdy se během dne strhla ohromná smršť a během dvaceti minut se ulice Budapeště úplně zalily vodou. Byli jsme tou dobou na cestě v autě, nehorázně jsme si to užívali a šli hledat kanály, abychom mohli zachránit Budapešť od povodně. :-)